O nás

Krátce o nás

Jsme společenství různých lidí, které spojuje víra Ježíše Krista jako Pána a Spasitele. Naším krédem je Apoštolské vyznání víry*. Tím se hlásíme do široké rodiny všech církví spojených tímto vyznáním.
*Apoštolské vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho;
jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Pontiem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest;
sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých;
vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího,
odtud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých,
odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný.
Amen.

Církevní historie:

Jako má hudba mnoho žánrů, i církev má mnoho denominací. Zatímco některé mizí nebo usínají, jiné vznikají nebo se probouzí. To vše se děje v proudu času a zapisuje se do dějin.

Velmi stručně a zjednodušeně nahlédněme do dějin naší evangelikální církve.

Prvotní církev vznikla zhruba před 2000 let službou apoštolů. “Kristus Ježíš, který zemřel a byl i vzkříšen z mrtvých, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!“ Jak se píše v Římanům, kap. 8, verš 34, Českého studijního překladu Bible.
Apoštol Pavel přivezl zvěst - svědectví o Ježíši Kristu z Jeruzaléma do Říma. Vznikla skupina křesťanů. Uvěřili v Ježíše Krista, nechali se pokřtít a začali žít život ve svatosti, podle Božího slova, nikoli podle zvyklostí současné společnosti. Odmítali ve svém životě hříšné způsoby tak, jak je to učila kázání a psané listy apoštolů. Důsledky se brzy dostavily. Došlo k pronásledování, zatýkání, mučení či zabíjení. Stejně tomu bylo v Jeruzalémě nebo v Římě a následně na různých místech v různých staletích.
Křesťané se rozprchli a hledali nová území, kde by mohli žít podle své víry, podle způsobu Desatera a celého Písma svatého. To se později v 16. a 17. století stalo například hugenotům ve Francii, puritánům a mnoha dalším. Tím se mimo jiné křesťanství přepravilo až na nový kontinent - Ameriku. A následně na nových územích nově v dějinách vznikala nová křesťanská uskupení s novými jmény, ale stále vyznávající Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele.

Misie

Jiná věc je misie. V církvích, které prožívaly vrchol své práce, svého “probuzení”, vyrůstali noví lidé, často zapálení pro evangelium, toužící pro Krista vykonat velké věci. Někteří z nich se rozhodli vypravit do cizích zemí, kam evangelium ještě neproniklo. Tak probíhaly misie. My známe misie hlavně mezi přírodními národy, ale málokdo si uvědomuje, že mnoho misionářů navštívilo také naše území. A nebavíme se pouze o Cyrilu a Metoději v 9. století. Hovoříme také o misionářích přicházejících po první světové válce do nové “první republiky”. Byli to metodisté, baptisté a mnozí další. Tím se portfolio našich národních církví - husitské, českobratrské, Jednoty bratrské atd. rozšířilo. Podobně po sametové revoluci 1989 přicházelo do naší země mnoho křesťanských služebníků z jiných zemí a Československo počátkem 90. let hladově přijímalo evangelium. Kostely byly v té době plné.
Trochu odlišným způsobem misie může být to, že křesťanská rodina nebo skupina nebo samotný jedinec pouze bydlí a žije na určitém místě (ve městě, na vsi) a svým životním stylem a svědectvím, či působením na veřejnosti zaujme ostatní natolik, že se kolem něj vytvoří skupina - menší či větší shromáždění lidí nově vyznávajících Ježíše Krista jako Spasitele. A hle, je tu nová čerstvá církev.

Knihtisk jako katalyzátor

V celém příběhu evangelia, jak se tokem dějin rozlévalo po kontinentech a zabíralo nová území, nesmíme zapomenout na zásadní událost v historii, která se nesmazatelně vepsala do činnosti nejen církve, ale i vědy a kultury. Vynález knihtisku. Johannes Gutenberg a jeho první výtisk latinského překladu Bible v roce 1448.
Představme si, že původní svitky Božího slova byly psány v hebrejštině a řečtině. V Římě se Boží slovo překládalo do latiny. Ale co dál? Století plynula, misionáři pracovali, ale přišel temný středověk. Málokdo uměl číst a psát. Překlady do jazyků národů, kam misie přicházely, se tvořily velice těžko nebo vůbec. Celá zvěst evangelia se lehce pokroutila a znetvořila neznalostí skutečného Božího slova. Bible byla nesmírně drahá, ručně opisovaná mnichy často celý život. Jako záblesky světla v temnotách působily ručně psané práce Johna Viclefa a později Mistra Jana Husa.

Vzdělanost jako důsledek pro další vývoj církve

Vzdělanost - to byla odpověď. Vynález knihtisku mimo jiné zaútočil na temnou cestu církve ve středověku. Boží slovo se začalo tisknout a knihy se staly mnohem dostupnější zpočátku alespoň kněžím, kteří studovali na univerzitách. Evropou se prohnala reformace - Martin Luther, Jan Ámos Komenský a mnozí další. Od církve, která sama Boha přestávala osobně znát, se odštěpilo mnoho uskupení, jež následovala opět nově hlásanou zvěst čistého evangelia: Ježíš Kristus, Syn Boží, zemřel za naše hříchy, za hříchy světa. Spasení je z milosti, spaseni jste vírou v Ježíše Krista, nikoli svými dobrými skutky. A to byla hlavní příčina rozčlenění církve jako takové. Vznikalo mnoho nových denominací nejen tím způsobem, o jakém jsme už hovořili, ale také z touhy začít znovu a správně. Podle Bible. Stát na Písmu.
http://www.reformace.cz/zod/nabozenstvi-blible-cislo-10
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Protestantismus
O Cyrilu a Metoději už jsme se zmínili. V souvislosti se vzdělaností a reformací snad každý zná Mistra Jana Husa. Nikdo nepopře život a dílo Jana Ámose Komenského. Velikána, který je znám po celém světě a jehož celoživotní úsilí souvisí s Jednotou bratrskou. Církví, která se cíleně usilovala o vzdělanost českého a moravského národa. Její úsilí bylo korunováno Biblí Králíčková. To je náš národní klenot, velice přesný a odborný překlad Božího slova přímo z původních jazyků - hebrejštiny a řečtiny.
A pak - po bitvě na Bílé hoře roku 1620 - doba temna.

Evangelium až do Milovic v 21.století

V sousedním Německu se však protestanté dále rozmáhali, šířil se vliv Martina Luthera.
Koho by zajímalo, jak se poměrně mladá církev, rodící se v Československu právě po sametové revoluci v roce 1989, dostala až do Milovic, musel by sledovat proud evangelia, který misií z protestantského Německa dorazil až do Skandinávie a dále do Ameriky. Tam se potkal s církví postavenou na mnoha evropských proudech křesťanských osadníků z Evropy, nových duchovních probuzeních a založených křesťanských univerzitách, kde se cíleně vychovávali a ještě vychovávají misionáři a kazatelé, kovaní ve znalosti Písma a jeho výkladu. Švédští misionáři patřili mezi ty, kteří pracovali v našich zemích po revoluci 1989. A tak začaly na našem území v 90. letech vyrůstat nové sbory později zaregistrované církve Slovo života. K pražské církvi Slovo života náleží misijní stanice Slovo života Milovice podobně, jako je brněnské Slovo života záštitou pro misijní stanice v Mikulově a v Blansku, kde už dnes vyrostla samostatná církev. Na webových stránkách církve Slovo života je možné si prohlédnout všechny zaregistrované církve a misijní stanice v Čechách a na Moravě.